Čtvrtek 16. 10. nemohl začít lépe. Posuďte sami. Tři hodiny ráno, něco lehce padá, tma... Do toho přijíždí bus fy HAP-TOUR s Jardou a Vaškem za volantem. Sedačky jsou zaplněné deváťáky vratislavické základky, s nimi tři pohledné pančelky  Henrieta, Lada a Simona. Bogatynia, kde by chtěl žít každý, pár polských dědin a už jsme v řece kamionů na A 4 a tečeme směrem na východ. Za Vroclaví děláme zastávku na Mc Donaldské pumpě, postupně se rozednívá, potom Katovice, Krakov, nezastavujeme, čekají nás v Kopalnii soli ve Wieliczce. Musíme se rozdělit na dvě party, jedna má výklad v češtině, ta druhá v angličtině a světe div se, bez zádrhelů. Padesát čtyři pater pod zem a jsme v pohádkovém světě pradávných havířů, kteří dobývali z hlubin tu předrahou komoditu. Nejsou to jenom štoly, v pohádkovém světě nesmí chybět hodovní síně nebo kaple. Po dvou hodinách jsme ucaprtaní, naštěstí provoz v Krakově je fakt hustej, a máme dobrou hodinku vsedě. Vystupujeme na náplavce mohutné Visly, nad námi Wawel. Není vlastenečtější místo nejen v Malopolsku, ale v celém lautr Polsku. Jsou tu pohřbeni ti největší mužové polské historie, nechybí ani jejich ženské protějšky, to vše v katedrále svatých Vojtěcha  a Stanislava. Víme to ale jenom z vyprávění, dovnitř nejdeme, bo málo času. Potřebujeme totiž tak trochu prošmejdit staré město, večer se sem vrátíme za účelem naplnit si bříška. Rozchod máme na Rynku Glawnem, v Súkienici se to hemží jantary, venku klapou kopyty koníci zapřažení v kočárech a asi milion holubů, kam se hrabou Benátky. Na to vše shlíží ohromná katedrála Mariacka . Do hotelu Vienna House je to docela štreka, nakonec jsme ubytovaní v krásných dvoulůžácích, hodinka a něco relaxu a jdou se plnit ta zmíněná bříška. Procházkou večerním městem se vydáme do Kazimierzi, části města proslulé hladovými okny s tradičními zapiekankami. Dnes to nevypadá na nějaké ponocování.

Snídani tu mají, klobouk dolů, senzační! Rozmanitost, aranžmá, vůně, zkrátka jedno velké mňam. Ve tři čtvrtě na devět přijíždí náš bus, do centra popojdeme, ještě je před námi pořádná porce turistiky. Vystupujeme na náměstí Jana Matejky, uprostřed pomník Vladislava Jagelonského (Pozor! nezaměnit s " naším " LJ), oslava bitvy u Grünwaldu 1410 a vítězství nad Řádem německých rytířů, zajímavost - v ní přišel Žižka o první oko. Kousek odtud Barbacan, hrádek, chránící město, Floriánská brána a už jsme v centru. Včera jsme nestihli Jagellonskou Universitu, čistokrevná gotika z červených cihel, potom chvilka šmejdění a shánění potravy, ale už musíme k autobusu, je před námi skoro dvouhodinová cesta do Oswietimi. Silnice se kroutí mezi vesnicemi, ty naše jsou hezčí, ale je na co koukat, asi v půlce najednou WAW! Energy Park v Zatoru. Obrovský svět horských drah a dalších zařízení, na kterých se ječí. Jaký to kontrast s Oswietimí, kde se pietně mlčí. Přebírají si nás dvě roztomilou češtinou mluvící průvodkyně a vedou nás do muzea hrůzy, do fabriky na nesmyslné zabíjení lidí. Celý ten strašný areál má ještě druhou čast - Březinku, baráky, rampy, plynové komory, krematoria… Víc není potřeba líčit, dojmy jsou hluboké. Potom opět cesta malopolským vnitrozemím, ve Slezsku najíždíme na dálnici, zastavujeme u pumpy na doplnění kalorií a už jedeme nonstop domů. Tak ahoj někdy příště!

průvodce Jan Flégl, pedagogický doprovod Lada Slámová, Henrieta Lochmanová, Simona Jílková