Ve třídách 9.B a 9.D jsme si v rámci výuky o 2. světové válce nepovídali jen o válečných událostech, ale věnovali jsme se i osudům Židů. Nejprve jsme se v hodinách seznámili s historií tohoto národa a hledali jsme kořeny nenávisti vůči nim. Téma holokaustu jsme pak pojali netradičně. Využili jsme textů z panelové výstavy nazvané „Návrat domů: liberecké oběti holocaustu“, která byla instalována na podzim loňského roku před Krajskou vědeckou knihovnou. Cílem této výstavy bylo oživit vzpomínky na ty, kteří museli nuceně Liberec opustit.

Každý žák dostal pracovní list a samostatně procházel život jedné z těchto rodin. Osudy místních Židů byly různé a neuvěřitelné. Bylo zajímavé sledovat, jak se z vážených rodin, které víceméně nepraktikovaly židovskou víru, někteří z nich dokonce přešli ke křesťanství či podporovali Henleinovu stranu, stali ti, kteří na základě norimberských rasových zákonů byli označeni za Židy. Autoři výstavy zmapovali osudy těchto rodin a podařilo se jim i navázat kontakty s potomky žijícími různě po světě (Německo, Švédsko, Rakousku, USA…).

Následně žáci dostali měsíční pátrací úkol, aby zjistili informace například o tzv. stolpersteinech. Jedná se v překladu o kameny zmizelých, které jsou v podobě dlažební kostky s mosazným povrchem zabudovávány do země před místa posledního bydliště těchto židovských občanů. Zadané úkoly dále žáky zavedly hledat i vypálenou Starou synagogu či Památník obětem šoa v Ruprechticích.

Posledním bonusovým (dobrovolným) úkolem bylo najít i stolperstein rodiny, o které si v hodině četli, a udělat s ním selfíčko. Jsem ráda, že část žáků vážila cestu do Liberce a na vlastní oči pátrala po památečním kameni „své“ rodiny.

Jak se píše v židovském Talmudu - „Člověk je zapomenut pouze tehdy, když je zapomenuto jeho jméno“. Snad si žáci v budoucnu uvědomí při pohledu na nějaký stolperstein, na který mohou náhodně narazit v ulicích po celé Evropě (již bylo položeno cca 100 000 kusů), že zde pobývali lidé, kteří neměli to štěstí prožít svůj život až do konce.

Děkuji organizátorům výstavy, zvláště paní Mgr. Kateřině Portmann, Ph.D. z Katedry historie Přírodovědně-humanitní a pedagogické fakulty TUL, která mi laskavě poskytla elektronickou verzi panelů této výstavy pro badatelskou výuku na naší škole.

Mgr. Radka Procházková