V rámci projektového dne (28.5. a 4.6.) se žáci 7.A a 7.B vypravili do centra Liberce pátrat po nejstarších památkách Liberce.

Naší první zastávkou byl kostel Nalezení sv. Kříže, který se nachází na Malém náměstí. Díky poutavému výkladu pana Jiřího Bartoloměje Sturze se žáci seznámili jednak s historií města, ale i s okolnostmi výstavby tohoto kostela. Při badatelské výuce v hodinách dějepisu jsme se zabývali dopady moru na tehdejší obyvatele Evropy. Nyní jsme si mohli vyslechnout, že během morové nákazy, která v roce 1680 postihla město Liberec, zemřelo asi 300 lidí ve velmi krátké době. A právě z toho důvodu vznikl nový hřbitov na tomto místě a později byl postaven i barokní kostel. V rámci prohlídky jsme si prošli chrámovou lodí, našli jsme sochy zemských patronů (sv. Václava i Ludmily) a odměnou nám byl výstup na varhanní kůr. Mohli jsme se kochat nádherným výhledem do hlavní lodi, a přitom se zaposlouchat do zvuku varhan, kterými nás provázel pan Sturz. Žáci hrající na klavír si mohli i hru na varhany vyzkoušet, na což budou jistě dlouho vzpomínat. Náš průvodce nás zasvětil i do mechanismu, jak varhany fungují. Po prohlídce interiéru jsme se přemístili do blízké zahrady a obdivovali jsme morový sloup, jedinečné dílo barokního sochaře Matyáše Bernarda Brauna.

Po pauze na svačinu jsme se okolo Valdštejnských domků přemístili do novogotického kostela sv. Antonína Velikého. Zde vznikly dvě skupiny, které se po čase prostřídaly. Jedna skupina absolvovala praktickou prohlídku kostela a dozvěděla se odpovědi - například proč se kostely staví vždy ve směru západ-východ, kde sedí kněz při mši, kdo sedával na oratoři, proč vepředu svítí červené světýlko, k čemu je kropenka, proč se křtí na hlavu atd... Vzhledem k tomu, že rod Liebiegů zasponzoroval krásné vitráže, pátrali jsme, jak se na nich nechali jeho členové nenápadně zvěčnit. Také jsme se opět snažili najít v interiéru postavy, o kterých jsme si v hodinách dějepisu vyprávěli – sv. Václava, Ludmilu či Jana Nepomuckého.

Druhá skupinka se seznámila s místní františkánkou sestrou Bonaventurou. Povídali si o řeholním způsobu života, symbolice na hábitech či klášterech v Liberci. Následně díky milému přístupu odpovídala sestra Bony otevřeně na všemožné zvídavé otázky našich žáků k současnému životu v klášteře. Tato část exkurze sklidila velký úspěch a jsem ráda, že se podařilo odstranit neznalosti či předsudky vůči lidem, kteří se dnes rozhodli žít „trošku“ jiným způsobem života.

Poslední naší zastávkou bylo náměstí před radnicí a zámek, kde jsme hledali zaniklou stavbu radnice a renesanční prvky. Děkuji oběma třídám za vydařenou exkurzi.

Mgr. Radka Procházková