Na konci září a počátkem října prozkoumali žáci 8.B, D a E v rámci hodin dějepisu dějiny 17. století.

Téma třicetileté války nám přímo zapadlo do výuky, a tak jsme využili instalované panely před kulturním centrem IGI Vratislavice. Žáci byli rozděleni do skupin a hledali odpovědi na otázky v pracovním listě. Pátrání je nejprve zavedlo k roku 1618, kdy se uskutečnila pražská defenestrace, která znamenala počátek dlouhé a strastiplné války. Na dalších panelech si prošli informace o prohrané bitvě na Bílé hoře a následné popravě 27 vůdců na Staroměstském náměstí. Na staré mapě Čech z r. 1665 se měli zase pokusit najít naše město Liberec, čímž se dozvěděli, že se dříve jmenovalo Reichenberg. Po vypracování otázek se žáci ve skupinkách setkali a společně vyplnili poslední cvičení, jehož cílem bylo seřadit hlavní události v českých zemích na počátku třicetileté války dle nabízených obrázků. Tím měli prokázat nabyté znalosti, což se drtivé většině žáků podařilo. Krásné slunné počasí a poutavá výstava nám hezky zpestřily hodinu dějepisu.

V dalším týdnu jsme se vydali do místní knihovny, kde jsme sledovali životní osudy Jana Amose Komenského na panelech v komiksovém podání. Přichystaný pracovní list pomohl žáky seznámit například s tím, že tehdejší mor několikrát tvrdě zasáhl do života tohoto věhlasného učence. Dále žáci zjišťovali, jaká tragédie Komenského postihla v Lešně nebo jak vypadala jeho slavná učebnice Orbis pictus apod. Na dalším panelu zobrazujícím mapu žáci hledali, které země během svého života navštívil. Na závěr se žáci měli zamyslet, jaké označení by J. A. Komenskému přisoudili. Mezi odpověďmi se vyskytovala označení: „učitel lidu“, „učitel Evropy“, „chytrý učitel“ či „cestovatel“. Nebyli tak daleko od jeho všeobecně užívaného označení - „učitel národů“.

Na Komenského jsme pak navázali ještě v další hodině dějepisu, kdy jsme si vyzkoušeli, jak se tehdy studenti učili podle knihy Orbis pictus (Svět v obrazech). Žáci si na vlastní kůži vyzkoušeli hodinu latiny a zjistili, že škola byla tenkrát opravdu „školou hrou“. Komenský totiž dokázal propojit formu s obsahem. Žáci se nejen naučili novou slovní zásobu, ale zároveň se přitom dozvěděli informace o světě. Potěšil mě poznatek od jednoho žáka, který pronesl: „Proč se takto neučíme i dnes? Bylo by to lepší!“.

Jan Amos Komenský nám může být inspirací dodnes. Nechť nám zůstane na paměti i několik jeho slov:

„Vzdělání nikdy nekončí, je neustálé.“

„Člověk nesmí na poznání čekat. Musí hledat.“

„Nemilovat knihy znamená nemilovat moudrost. Nemilovat moudrost znamená stávat se hlupákem.“

Mgr. Radka Procházková