V průběhu měsíce října a listopadu se žáci 9. tříd zúčastnili zážitkového workshopu s názvem „Mám svůj sen“, který se týkal událostí roku 1968. Takto na workshop vzpomíná Matěj Bečvarovský z 9.B....

„K čemu nám je dějepis?“ „Proč se učíme něco, co už dávno bylo?“ To jsou otázky, které občas slýchávám od svých spolužáků. Na workshopu s názvem „Mám svůj sen“ jsme si tyto otázky jednou provždy zodpověděli. Workshop byl zaměřený na rok 1968 a na události, které se děly před tím či potom. Vžili jsme se do rolí postav, které byly částečně reálné a pocházely z té doby. K nim jsme si přidali špetku sebe a potom jsme se jen řídili scénářem založeným na běžných dnech lidí v té době. 

Bylo zábavné sledovat například průběh nedělní domovní schůze, kdy se sešli lidé jdoucí „proti proudu“, ale také velcí podporovatelé režimu. Řešili se věci praktické - například došlo k navýšení dnů úklidu pro rodinu, která se tajně snažila obnovit oddíly skautů. Chodila totiž často v zablácených botách, což dle soudružky Vlezlé znečišťovalo společné prostory. Jak je známo, režim nepřál těmto typům volnočasových zábav a jeho podporovatele tímto nepřímo trestal. Jindy tato soudružka měla za úkol přesvědčit obyvatele, aby písemně vyjádřili svůj souhlas s příjezdem vojsk Varšavské smlouvy.

Já sám jsem se vžil do postavy, která nepodporovala komunistický režim, ale měl jsem rodiče, kteří byli jeho velkými zastánci. A proto jsem na vlastní kůži mohl zažít, jaké to asi mohlo být žít jako mladý přemýšlivý kluk v takovéto domácnosti.

Každá postava měla svůj sen. Bylo zajímavé vidět, jak se ten sen mrknutím oka rozplynul poté, co nás přijela obsadit „spřátelená“ vojska. Pro mnohé z nás to bylo velmi nepříjemné. Zrekonstruovaná videa z té doby a výpovědi pamětníků tomu jen dodávaly tu opravdovou atmosféru. Splnit si svůj sen po roce 1968 bylo raritou, a proto se učíme dějepis, aby nebylo plnění snů raritou ale všedností.

Děkujeme lektorům z Paměti národa a dále městské části Vratislavice za finanční podporu, díky které se mohl workshop uskutečnit. Žáci byli vtaženi do děje, pochopili, jaká změna nastala. Často se pak doma doptávali rodičů či prarodičů, jak to tenkrát probíhalo.

Mgr. Radka Procházková