Naše putování započalo v zahradě na Malém náměstí, kde se nachází unikátní morový sloup z dílny významného barokního sochaře Matyáše Bernarda Brauna. S historií této cenné barokní památky a také se zajímavostmi z historie města Liberce nás seznámil místní historik Jiří Bartoloměj Sturz. Společně jsme se pak přemístili na varhanní kůr do blízkého kostela Nalezení sv. Kříže. Zde nám náš průvodce zahrál na varhany, a tak zprostředkoval krásný hudební zážitek, který byl doplněn jedinečným výhledem do chrámové lodi kostela. Samuel s Matějem budou určitě dlouho vzpomínat na zkušenost, při níž si mohli obléknout dobové kněžské oblečení – bílou albu a starý ornát. Po seznámení se se systémem fungování varhan jsme se přemístili dolů do kostela, kde pan průvodce například vysvětlil rozsáhlou nástropní malbu a připojil i zajímavou historku při návštěvě místní krypty.

Po asi hodinové prohlídce a svačině jsme se přemístili k arciděkanskému kostelu sv. Antonína Velikého. Cestou jsme se zastavili a zvenku si prohlédli velmi zachovalé hrázděné Valdštejnské domky.

Prohlídka novogotického kostela byla rozdělena na dvě části. Polovina žáků nejprve vyslechla od vyučující informace o kostelní symbolice (např. proč se vchod nachází vždy na západě a hlavní oltář zase na východě, proč se prostoru uvnitř kostela říká loď, kde seděla během mše hraběcí rodina a kde kněz, proč svítí vepředu červené světlo, proč se křtí na hlavu atd.). Bylo velkou náhodou, že třída 7.E přišla na exkurzi do kostela přesně v den 140. výročí jeho slavnostního vysvěcení (13. 6. 1883). Vzhledem k tomu, že rod Liebiegů sponzoroval výrobu některých vitráží, měli žáci vypátrat, kde jsou zachyceni jejich portréty či podobizny dětí, kdy okenní vitráže vznikly, nebo najít v kostele sochy českých patronů, o kterých jsme si během roku v dějepise říkali – sv. Ludmilu, sv. Václava či sv. Jana Nepomuckého.

Druhá polovina třídy měla tu čest se setkat s místní františkánkou, sestrou Bonaventurou. Žáci nejprve podle lístečků vyplnili pracovní list, a tak se dozvěděli základní informace o řeholních řádech, jejich děleních či symbolice řeholního oděvu. Následně se měli v krátkém dotazníku rozhodnout, zdali si myslí, že řeholníci například mohou mít vlastní mobil, sledovat televizi, chodit si zaplavat, setkávat se s vlastní rodinou, celý den se jen modlit… Všichni si pak sedli do kruhu na koberec a společně se jednotlivá tvrzení prodiskutovávala. Děti měly k životu řeholníků i spoustu vlastních otázek, které je napadaly postupně. Sestra Boni na vše odpovídala v příjemné neformální atmosféře, takže pro mnoho žáků se jednalo o inspirativní setkání.

Obě skupiny se zhruba po půl hodině vyměnily. Po prohlídce v tomto hlavním libereckém kostele jsme se přemístili na náměstí a hledali jsme stopy po zbourané renesanční radnici a u místního renesančního zámku jsme si zase popovídali o ničivém požáru z roku 1615 a zachovalé unikátní renesanční kapli. Odpověděli jsme si i na otázku, proč se tehdejší hlavní pískovcový vstup do zámku nachází dnes až v 1. patře budovy.

Pak nás čekala už jen cesta tramvají zpět do školy. Děkuji všem zúčastněným za příkladné chování a za to, že mnozí z vás na exkurzi dodnes rádi vzpomínáte.

Mgr. Radka Procházková